Euro - historie a informace

Euro je hlavní měnou v Eurozóně a zároveň oficiálním platidlem většiny zemí Evropské unie. Mezi výjimky, které si stále drží svou vlastní měnu, patří například Česká republika s korunou či Velká Británie s librou. Co se týče čísel, tak euro je platidlem v sedmnácti z osmadvaceti členských zemí Evropské unie. Též vzrostla pozice eura jako rezervní měny v devizových rezervách, oproti tomu hodnota dolaru, který byl (a ostatně stále je) v tomto ohledu v dominantním postavení, klesá.
 

Základní informace o měně Euro

Historie Eura spadá do konce devadesátých let minulého století, kdy vznikla jakási virtuální měna. Oficiálně bylo poté euro zavedeno v roce 2002. Není potřeba zmiňovat, že po americkém dolaru patří Euro mezi nejdůležitější měny ve světové ekonomice.

Stejně jako u ostatních měn jsou i u Eura platidlem mince a bankovky. Nejmenší jednotkou je cent, přičemž sto centů tvoří 1 euro. Dále poté známe tyto mince:

Centy:

1, 2, 5, 10, 20, 50

Eura:

1, 2

Následně jsou již pouze Euro bankovky, které mají následující hodnoty:
5, 10, 20, 50, 100, 200, 500

V případě jedno a dvou centových mincí jsou výjimky v Holandsku a Finsku, kde se tyto hodnoty nepoužívají a razí se jen velmi výjimečně. Zajímavostí též je, že každá země má na mincích vyražený svůj národní motiv, kdy například na rubu euro mince Rakouska je Wolfgang Amadeus Mozart a mezi nejcennější druhy patří vatikánské Euro, na kterém je vyražen Papež.

Mimo států, které jsou v Evropské unii a Eurozóně, používají euro i nečlenské státy. Po dohodě s Evropskou unií tak euro používají Monako, San Maríno či Vatikán. Bez dohody s EU poté Černá Hora a Kosovo.

 

K tomu, aby daný stát mohl přijmout euro a učinit z něj oficiální platidlo, musí splnit pět základních podmínek, jež jsou známy jako Maastrichtská kritéria. Konkrétně se jedná o

 

  1. Cenová stabilita – je potřeba držet průměrnou míru inflace, jejíž roční míra nesmí překročit o více jak 1,5 procentního bodu průměrnou roční inflaci tří členských zemí, jež měli nejnižší míru inflace.
  2. Stabilita devizového kurzu – členský stát by měl dodržovat kurzová rozpětí, jež jsou stanovená mechanismem směnných kurzů (ERM II) v rámci Evropského měnového systému. Ideální je, aby země alespoň dva roky před vstupem do měnové unie vstoupila do tohoto mechanismu a následně aby nedocházelo k devalvaci.
  3. Úrokové sazby – dlouhodobá nominální sazba nesmí přesáhnout o více jak dva procentní body průměrnou sazbu tří unijních států s nejnižší inflací.
  4. Státní dluh - nesmí překročit více jak 60% hrubého domácího produktu. Výjimkou jsou pouze ty případy, kdy se dluh rapidně snižuje a procentuální hodnota tak klesá k 60%.
  5. Deficit veřejného rozpočtu – Poměr schodku veřejných financí daného státu k HDP nesmí překročit hranici 3%.
Stránku zatím nikdo nekomentoval.

Do diskuse mohou přispívat pouze registrovaní a přihlášení uživatelé.